Lysohorský čtyřlístek 2015

Do Lysohorského čtyřlístku 2015, pořádaného jako Mistrovství republiky v Ultra SkyMaratonu®, jsem šel s jediným, ale vůbec ne jednoduchým cílem: Pokusit se napravit si reputaci z minulého roku, kdy jsem podcenil těžké letní podmínky, nedostatečně doplňoval energii, přepálil začátek a výsledkem bylo poslední místo mezi dokončivšími všech čtyř lístků v kategorii.

001a

S Jirkou a Zdenkou ještě vysmátí před startem

DSC00750

Dvojice trénující na B7

Konkurence mezi „rakváči“ byla letos velice silná – Petr Škrabánek, Bedřich Vynikal či Josef Ščerba jsou nestárnoucí osobnosti, ke kterým se jenom přiblížit by byl úspěch. Ale to je ještě hodně daleko a poněkud předbíhám. Zatím jsem na startu na Armaturce, kde vše probíhá jak má a v sedm hodin se začíná startovat výběhem na sjezdovku.

            DSC00752mm

S bráchou

DSC00760mm

Náčelník Luděk startuje letošní 4L4

DSC00761mm

Je odstartováno!

018mm

Máme za sebou vyběhnutou sjezdovku, Zdenka se mě ještě drží 🙂

020mm

Jiří bojuje s prvními metry tratě

Třistahlavý had ultraběžců a běžkyň se dává do pohybu. Nakonec jsem se rozhodl si nebrat na tuto pasáž hůlky, protože je velká část tohoto lístku spíše hřebenovka. Běžím bez trika, ranní vzduch příjemně chladí pomalu se rozpalující tělo. Běží se mnou mimo soutěž kamarád Pavel, se kterým jsem přihlášen na B7, tempo je přiměřené, žádný úprk se nekoná. Za necelé dvě hodiny jsme na Lysé hoře a já zjišťuji, že jsem udělal jednu chybu – běžecký baťůžek totiž nemám při běhu bez trika vyzkoušený a ten mi za těch pár kilometrů nepříjemně rozedřel záda. Rychle se rozhoduju, co s tím a nakonec volím minimalistickou variantu, kdy baťůžek nechávám nahoře, do ruky beru bidon s vodou, energetickou tyčinku i s mobilem do kapsy a mířím do druhého lístku.

003mm

Závěr druhého lístku

005mm

Můj dnešní support team

023mm

Stihnu pokecat i s Tomášem

Směřujeme přes nově zbudovaný a hojně kritizovaný kamenný chodníček na rozcestí Malchor a dále přes Ivančenu na Kykulku, kde čekají na kontrolním stanovišti Jirka s Katkou. Prohodíme pár slov a pokračujeme s Pavlem dál až do Krásné. Trasa po žluté na LH patří k mým oblíbeným, je tu poměrně málo lidí, velká část trasy vede v lese, a vyhovuje mi i slušné stoupání… Na tomto úseku lehce zrychluji, Pavel se mi ztrácí, ale říkám si, určitě me dožene a dáme spolu ještě aspoň jeden lístek, ale Pavla nět. Dostávám od něho smsku, že zkouška dopadla dobře, kolena ho nezlobí a že tedy protentokrát končí. Pokračuji sám a nahoře už se potkávám se svou ženou, která mi dělá support a bráchu, který fotí, až se mu ze závěrky kouří. Nahoře věnuju dost času na řádné občerstvení, a jelikož mám při podobných záležitostech problém s přijímáním jakékoliv potravy, zvolil jsem svou vlastní metodu. Spočívá v koktejlu z ovesných vloček, goji, chia semínek, medu, ovoce, mandlí a ořechů a vody. Rozmixováním vznikne výživný, energií nabitý koktejlík, který zažene hlad, nemusí se kousat, je sladký a i chuťově dobrý. Doplním vodu, beru na sebe triko, na záda baťůžek a do rukou hole a fičím do třetího lístku.

Startovní pole se pořádně natáhlo, od Lukšince po Mazák běžím prakticky sám. Potkávám několik kamarádů a kamarádek, kteří směřují na vrchol a usilovně povzbuzují. Slunce se dostává na svůj dnešní vrchol, a pokud se není kde schovat, je síla jeho paprsků znatelná. Směřuji kolem Černého orla, a dále směr žlutá turistická značka. V lese je příjemněji, ale přesto mě to nedonutí ani na rovnějších úsecích popoběhnout. Šlapu, potím se a pomalu na mě přichází myšlenky typu: Proč? Proč to všechno dělám? Teplo a slunce moc nemusím a já si naplánuju 4 závody v létě v rozmezí jednoho měsíce! Tempo upadá a ani nestačím reagovat na strojové tempo Josefa Ščerby, mého soupeře ve své kategorii. Snažím se ho držet, ale je to marné, musím zpomalit a Pepa je v háji… Od Kobylanky, kde se slunce pořádně opírá do zad, bojuji s teplem a už se těším na vrchol, kterého se nakonec přece jen dočkám.

006

Poslední výškové metry třetího lístku

007mm

Usmívám se  do objektivu, ale už je mi všelijak

029mm

Závěr třetího lístku, kde do mě vlévá síly a notně povzbuzuje kamarádka Petra

Už nepočítám minuty, klidně si sedám do trávy a doplňuji tekutiny. Beru další dávku koktejlu a cítím, jak se mi plní žaludek, aniž bych musel cokoliv kousat. Na poslední lístek se převlékám do suchého trika (luxus, který si mohu dovolit díky přivezeným zavazadlům), na cestu dostávám polibek od své ženy a pomalu, ale s odhodláním směřuji do čtvrtého lístku.

008

Poslední kolo před sebou

Opět Malchor, Ivančena, Kykulka, Tanečnice, Hradová. Snažím se běžet, ale je spíše takový poklus raněného zvířete než cokoliv jiného. Pod Bezručem si odsakuji na malou. Poprvé za celý den a to ze mě vypadne jen pár oranžových kapek. Aha, málo piješ, vole, říkám si a pořádně se napiju z vaku. Začínám křečovat – samé malé náznaky křečí, v lýtku, na nártu i ve stehně. Kdykoliv udělám pohyb, který se jen nepatrně liší od předešlého, křeč! Dávám do sebe další magnezium, ale je jasné, že to moc nepomáhá… Jsem rád, že trasa vede kolem Korýtka a ne po sjezdovce jak vloni. Tam jsem totiž odpadl a zůstal potupně ležet. U Korýtka je sice pramen, ale teče tak pomalu, na což nemám trpělivost. Namáčím si šátek ve žlabu a pouštím se po žluté vstříc vrcholu. Jde to už pomalu, sil ubývá a přestože slunce už tolik nepálí, je to pořádná zabíračka. Nad Lukšincem si musím chvíli orazit: Sednu a nakonec na chvíli si i lehnu do stínu, prozkoumám, co mě ještě zbylo k jídlu a snažím se občerstvit. Za pár minut se dávám jakž takž dokupy a zdolávám poslední výškové metry na vrchol. Následuje klasika – hlava říká jez a pij, ale tělo moc neposlouchá. Dám si šálek coca-coly, doplním trochu vody, koktejl došel, ale je to už jenom dolů, to už snad zvládnu.

Společně s Martinem a Radkem se vydáváme na poslední úsek tratě. Při společném povídání to přece jen ubíhá trochu rychleji. Společně dobíháme až na Těšiňoky, kde se dozvídáme, že zbývají poslední tři kilometry. Cesta směřuje do kopce a já v sobě objevuji poslední zbytečky sil, nohy kupodivu šlapou, píchám hůlkami ostošest a oběma souputníkům se trochu vzdaluju. Následuje krátký lesní seběh a už vidím budovy areálu Armaturky. Obíhám ještě povinné kolečko a šťastný jak blecha přikládám čip ke čtecímu zařízení. Je konec! Organizátoři říkají výsledky, ale nakonec došlo ke korektuře a zbyla na mě bramborová medaile v kategorii nad 55 let a celkové snad 78. umístění. Spokojenost. Velká.

032mm

Závěr je vždycky nejlepší

038mm

Gratulace od souseda Martina

Avšak správný bloger má říkat pravdu, takže se asi nevyhnu tomuto závěru: Po osprchování a ponimrání se v guláši jsem se odebral do auta, stále zápolejíc s křečemi. Čekali jsme totiž ještě na kamaráda, který zatím nedošel. V autě se mi však udělalo blbě, omdlel jsem, žena sháněla pomoc, nakonec jsem dostal kapačku s přidaným magneziem přímo do žíly, což mně neuvěřitelně pomohlo. Všechny křeče malé i velké naráz pominuly a hodně se mi ulevilo. Tímto děkuji panu doktorovi, který mně poskytl tuto pomoc, včetně všeho personálu okolo.

009mm

Za týden jsem si (dlouhodobě) naplánoval Hostýnskou osmu. Obávám se, že v tomto stadiu nejsem schopen zaručit, že se i dostavím na start 🙂

Foto Jan Smejkal

http://jack777.rajce.idnes.cz/Lysohorsky_ctyrlistek_2015

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s